„Vy ještě nemáte Lego?“, divila se kamarádka před nedávnými lety. „Náš Jiřík si s ničím jiným už nechce ani hrát“, odtušila tehdy s pohrdavým úsměvem a já se nemohla necítit se svými dvěma syny předškolního věku jinak, než zahanbeně. Co naplat, že Lego bylo pro náš rodinný rozpočet nevídaná zátěž, moje děti musely být trendy! A tak k nám Lego přišlo, aby už od nás nikdy neodešlo.
Lego Technic jako cesta k rozvoji Technického talentu
Technický talent se prý pozná už v raném věku, pokud je tu ale něco, co by ho mohlo rozvinout a zažehnout jiskřičku té správné touhy po poznání, pak je to určitě Lego Technic. Zcela jednoznačně moji synové inklinovali k tomuto konstrukčnímu typu stavebnice. Výhodou bylo, že modely se podobaly téměř realisticky skutečným strojům, taky tak fungovaly a co víc zajímá malé muže, než to, aby jejich hračka vypadala co nejvíc doopravdy. A tak nás Lego Technic provázelo od útlého dětství do dospělosti a polička v dětském pokoji se postupně plnila modely silniční motorky, závodní motokáry, letecké stíhačky, terénní formule, čtyřkolky, helikoptéry a dalšími dopravními prostředky pro pohyb na souši, ve vodě i ve vzduchu.
Lego navždy
Kreativita s prostorovou orientací je prý dominancí pravé mozkové hemisféry a tak asi i proto se za nějaký čas z mého staršího syna (leváka) stal inženýr – programátor.
Když si dnes telefonujeme, referuje mi jako dřív, co už si postavil a jaké další Lego má v úmyslu si koupit.
„Co si právě stavíš?“, ptám se pravidelně, asi tak jako se jiné matky ptají co uvařit k obědu, pokládají dotazy na snachu nebo na zdraví. „Ale koupil jsem si novou motorovou sadu do Lega, tak si to tady montuju dohromady, dělám si takový dálkově řízený model závodního tahače“, odpoví mi syn a já vím, že je mu právě nádherně.